Historie veslování

Závody na veslařských lodích lze vystopovat již v době faraónů. Velká sfinga v Gize podává svědectví o mimořádném veslařském výkonu faraóna Amenhotepa II. Ve starém Řecku byly závody triér součástí antických panathénajských slavností, které představovaly cosi jako přehlídku moci a síly Athén.

Ve středověku bylo veslování rozšířeno zejména v Itálii, kde v Benátkách závody veslic tvořily nedílnou součást zábavy tehdejší šlechty.

Kolébkou moderního veslování je Anglie, kde se již na počátku 18. století pořádaly veslařské závody o ceny. První velká veslařská regata se uskutečnila na Ostrovech již roku 1775 a nejstarší závod, dodnes populární klání osmiveslic mezi univerzitami Oxford a Cambridge, vznikl roku 1829.

Do Čech se veslování dostalo z Hamburku díky tamním obchodníkům. První závody se konaly v rámci oslav příjezdu prvního vlaku do Prahy dne 22. 8. 1845. V roce 1860 vznikl v Praze na Žofíně první veslařský klub s názvem English Rowing Club, jehož členy byli nejen Angličané a Němci, ale i Češi. Velký podíl na dalším rozvoji veslování měl dr. Miroslav Tyrš, který dal v roce 1865 impuls k založení veslařsko-plavecké jednoty Vltava a v roce následujícím byl při Sokole pražském založen veslařský odbor. Zájem o veslování mezi Sokoly vedl k ustavení dalších veslařských odborů v Hodoníně, Roudnici nad Labem, Písku a Praze.

Na počátku 90. let 19. století se především zásluhou Rösslera-Ořovského podařilo, aby Ústřední jednota veslařů z Čech byla v roce 1893 přijata do mezinárodní veslařské federace FISA jako národní svaz. Byl to také Rössler – Ořovský, který v roce 1895 založil nejstarší český Jarní skulerský závod, který je dodnes součástí Primátorek.

Právě vznik závodu o Primátorský štít v roce 1910 byl mocným impulsem pro české veslování. Primátorky se staly jedním z mezníků v rozvoji českého veslování a významnou pražskou společenskou událostí, jejíž kontinuitu přerušila pouze první světová válka.

Úspěchy na mezinárodní scéně na sebe nenechaly dlouho čekat. Hned v roce 1895 přivezl bronz z mistrovství Evropy v Ženevě slávista Langhans, shodou okolností první historický vítěz Jarního skulerského závodu Rösslera-Ořovského.

Rozvoj veslařského sportu výrazně ovlivnila druhá světová válka, která zanechala četné mezery v řadách českých veslařů. Po válce však došlo k obrovskému rozkvětu veslařského sportu v českých zemích. Do té doby se datují i jedny z největších sportovních úspěchů, mezi nimiž si veslaři zvláště cení vítězství třeboňské čtyřky s kormidelníkem (Mejta,Havlis,Jindra,Lusk,Koranda) na olympiádě v roce 1952 a zlatého triumfu na římské olympiádě v roce 1960 zásluhou dvojskifu Kozák – Schmidt.

K dalším osobnostem tohoto období, patří i několika násobní medailisté z vrcholných soutěží bratři Svojanovští, O.Mareček, K.Neffe, J.Hellebrand, Z.Pecka,V.Vochoska a řada dalších. (viz Archív výsledků ME,MS,OH)

V poválečné historii se v Československu konaly tři vrcholné veslařské akce, ve Sportovním centru v Račicích. Račice přivítaly mistrovství světa juniorů v roce 1986 a v roce 1993 hostily dokonce mistrovství světa dospělých. V Praze proběhl evropský šampionát v roce 1961.

Pozici českých veslařů ve světě neoslabilo ani rozdělení federace. Nemálo úspěchů zaznamenalo české veslování právě v posledních letech, a to nejen v podobě výsledků skifaře Václava Chalupy, Ondřeje Synka ale i vicemistra světa Tomáše Kacovského či jeho nástupce ve skifu lehkých vah mistra světa z roku 2000 Michala Vabrouška. Nejúspěšněnjší veslařkou tohoto období je Mirka Knapková, olympijská vítězka z Londýna 2012.

Zdroj: ČVS