Ve druhé polovině  19. století se ústečtí obchodníci při svých cestách do Hamburku a Berlína poprvé setkali s veslováním. V Ústí nad Labem kolem sebe shromáždili další zájemce o tento sport a v roce 1874 byl založen veslařský spolek nesoucí název Ruderklub Regatta (Veslařský klub Regata). Již několik dní po ustavení zakoupil klub za 150 zlatých veslařskou loď a jeho členové mohli začít veslovat. Po týdnu tréninku se veslaři odvážili již do Krásného Března a o další týden později dopluli až do Děčína. Prvního většího úspěchu dosáhl klub po deseti letech činnosti, když vyhrál regatu v Drážďanech. Koncem 80. let byl založen spolek Ruderverein Aussig (Veslařský spolek Ústí nad Labem), který navázal na činnost předchozího klubu. Jako loděnice sloužila od 80. let jednoduchá dřevěná bouda v Kramolech, reprezentativní loděnice byla vybudována až v roce 1901 ve Vaňově. V této době začal spolek vydávat časopis Plawak. Dlouho připravované sloučení s bruslaři se podařilo uskutečnit v roce 1902 a spolek od té doby nesl název Ruder- und Eislaufverein Aussig (veslařský a bruslařský spolek Ústí nad Labem).

Vedle něj existoval v Ústí nad Labem od roku 1910 další veslařský spolek – Aussiger Ruderklub (Ústecký veslařský klub). Činnost německých veslařských spolků v Ústí nad Labem pokračovala i po vzniku Československé republiky. Aussiger Ruderklub si postavil ve 20. letech velkou loděnici, jejíž první patro mělo tvar přídě lodi. Také Ruder und Eislaufverein Aussig vybudoval ve Vaňově novou loděnici, která slouží ústeckým veslařům dodnes. Počátkem 30. let čítala členská základna tohoto spolku 140 aktivních veslařů, 160 přispívajících a 30 žáků.

Ve veslování se vedle mužů začaly prosazovat i ženy. Od poloviny 30. let se Ruder – und Eislaufverein Aussig profiloval stále více nacionalisticky. V duchu tohoto směřování odpovídala účast na monstrózní německé sportovní slavnosti ve Vratislavi v roce 1938. Po přičlenění pohraničí k Německu se stal spolek členem Říšské organizace pro sport. Druhá světová válka přinesla utlumení činnosti a v roce 1944 převzala majetek spolku armáda. Činnost druhého německého veslařského klubu byla ukončena ještě dříve.

Česká menšina v Ústí nad Labem založila svůj veslařský klub v únoru 1923. Na založení spolku se nejvíce zasloužil lékař Karel Čížek, který byl zvolen prvním předsedou. Díky sbírkám mezi členy se podařilo během pěti měsíců zakoupit čtyři lodě. V říjnu téhož roku Český veslařský klub (ČVK) slavnostně otevřel svoji loděnici a klubový dům ve Vaňově. Klub rozvíjel úzkou spolupráci především s dalšími českými kluby v Roudnici nad Labem a Mělníku. Největším úspěchem ústeckého ČVK v meziválečné době bylo vítězství v závodě čtyřek na slavné regatě v Litoměřicích v roce 1936, které se zúčastnily české i německé kluby z Československa i kluby z Německa. Vedle veslování se ČVK věnoval také tenisu a za tímto účelem vybudoval vlastní kurty. V létě roku 1938 byla činnost ČVK silně poznamenána vyhrocenou politickou situací a napětím v pohraničí. Po přičlenění pohraničních oblastí Československa k Německu ústecký ČVK činnost ukončil. Předseda Čížek zůstal v Ústí nad Labem do února 1939, kdy byl donucen město opustit a přestěhoval se do Prahy.

Po skončení druhé světové války německé veslařské spolky z Ústí nad Labem vzhledem k odsunu německého obyvatelstva a zániku veškerého německého spolkového života již svoji činnost neobnovily. Brzy po válce však v Ústí nad Labem začali opět působit čeští veslaři. Ujali se majetku bývalých německých spolků. Namísto zchátralé loděnice ČVK rozvíjeli svou činnost nejprve v loděnici bývalého Aussiger Ruderklub a později se přestěhovali do prostor bývalého Ruder- und Eislaufverein Aussig. Velkou ztrátou byla pro ústecké veslaře smrt zakladatele a předsedy ČVK Karla Čížka v roce 1948. Činnost klubu byla vedle toho v poválečných letech komplikována častými organizačními změnami, kdy byli veslaři při sjednocování tělovýchovy začleněni pod TJ Sokol, později ROH Spolku pro chemickou a hutní výrobu, TJ Jiskra a konečně TJ Chemička Ústí nad Labem.

Brzy po válce začal klub provozovat opět závodní činnost. V roce 1946 byla ve Vaňově uspořádána první poválečná regata, jejíž součástí byly i závody kanoistů. V roce 1949 vyhrál Václav Soukup 50. ročník nejstaršího veslařského závodu v Čechách – Jarního skulerského závodu Rösslera-Ořovského. Roku 1970 se vaňovští veslaři dohodli o založení regaty, která byla pojmenována Ústecká zatáčka. V 80. letech se začala rozvíjet úzká spolupráce s veslaři z Drážďan a později také z Pirny, která trvá do dnes. Na přelomu tisíciletí byl ústecký oddíl vícekrát pověřen uspořádáním mistrovství České republiky v jízdě na dlouhé dráze s mezinárodní účastí. Veslaři se však v nedávné době museli potýkat také s přírodními pohromami. V srpnu 2001 se řekou prohnal větrný vír, který zpustošil loděnici. O rok později přišla povodeň, která zaplavila loděnici 2,5 m vody.  Přesto dokázali ústečtí veslaři rozvíjet svoje aktivity. Rok 2013 přinesl v květnu novou povodeň v loděnici.

Zdroj: Muzeum města Ústí nad Labem